Tvoření na zahradě mám jako relax. Letošní léto ve znamení rekonstrukce zahrady začalo. Tento víkend jsem opravila schůdky na skalce.
Miluji práci na zahradě, klid vesnice, zpěv ptáků a kvokání slepic od sousedů. Je to výborný relax na pročištění hlavy.
Jako malá jsem si zahrady moc neužívala. Jezdili jsme na zahradu po prababičce a já se tam nudila. Neměla jsem k tomu vůbec vztah. Až téměř v padesáti letech se vše otočilo. Děti pomalu odrůstají a nepotřebují mě. Už není potřeba doprovázet je na kroužky, kontrolovat domácí úkoly a učit se s nimi. Mám více času pro sebe. Každou volnou chvilku teď trávím na zahradě a baví mě vymýšlet, tvořit nové věci.
Tvoření na zahradě souvisí s mým předchozím článkem »Až natáhnu bačkory, bude pozdě«.
V bucket listu (seznamu přání, která chci splnit než umřu) je i úprava zahrady.
Mám velkou radost, když mi pod rukama vzniká něco nového a pěkného. Staré schůdky byly už polorozbořené. Chopila jsem se krumpáče, lopaty a opravila je. Tři hodiny práce a byla jsem spokojená.
Fyzická práce mi nevadí, mám ji moc ráda na pročištění hlavy. Kdyby mi tohle někdo před pěti lety řekl, vysmála bych se mu. Po fyzické práci na zahradě jsem vždy celá rozlámaná, jako kdyby mi po zádech přešel kůň. Ale i přesto jsem spokojená a práci na zahradě miluju.
